Když se řekne „klášter“, představí si jedni mnichy s velkými břichy, druzí pak řeholníky vyznávající asketický způsob žití. Svým způsobem mají pravdu všichni. Dominikánům, kapucínům, benediktinům, cisterciákům, premonstrátům a příslušníkům dalších řádů však rozhodně nelze upřít zásluhy v mnoha činnostech, a to včetně sýrařského řemesla. Právě mniši v klášterech totiž výrobů sýrů už ve středověku značně zdokonalili a v mnoha evropských klášterech se jí s láskou věnují dodnes. Vysloužili si za to mimochodem pozornost význačných umělců. Francouzský básník a esejista Léon-Paul Fargue například o jednom sýru z kláštera v Alsasku s láskou a respektem prohlásil, že „tak nějak možná voní nohy samotného Boha“. Větší poklonu už mu vyseknout vskutku nemohl.

Řada významných klášterů zdobí také jihočeskou krajinu: Zlatá Koruna, Vyšší Brod, Milevsko… Z jejich sklepů však žádnou libou sýrovou vůni nenasajete. Na Klášterním sýru z jižních Čech si ovšem pochutnat můžete. Lahůdku hodnou svého jména ocení zejména skuteční labužníci. A oblaží přitom nejeden smysl. Nevěříte? Představte si, že vám oči padnou na elegantní etiketu Klášterního sýra v přesně padnoucím obalu, vezmete jej do rukou, jemně se dotknete prsty. Pak přiložíte k nosu a s přimhouřenýma očima si představíte, kterak Klášterní sýr doma obřadně rozbalujete, necháte jej vydýchat a … a už jej ve společnosti sklenky kvalitního vína vychutnáváte.

Zasnili jste se a sbíhají se vám sliny? Není nic jednoduššího než Klášterní sýr z jihočeské Madety ochutnat.